Od začátku září je účinný zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, známější spíše jako antidiskriminační zákon. Přijetím této právní normy Česká republika konečně splnila povinnost implementovat antidiskriminační směrnice Evropské unie. Z nich mnohé však nejsou v našem právním systému novinkou. Nebudeme se na tomto místě zabývat, často v médiích propíranou otázkou, zda-li je tato zákonná norma ideální či nikoli - jedná se o určitý kompromis mezi názory zákonodárců a nevládních organizací. Její smysl jistě lépe prokáže až praxe. Zde se spíše pokusíme nastínit co anitidiskriminační zákon přináší. A to i vzhledem k tomu, že českokrumlovská bezplatná právní poradna nabízí pomoc všem občanům jižních Čech, kterým jsou nějakým způsobem porušována práva, případně mají pocit, že jsou či byli vystaveni diskriminačnímu jednání.
Co zákon přináší oproti dřívějšku?
Jedním z důvodů pro přijetí zákona byla dosavadní roztříštěnost právní ochrany před diskriminací. Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace je zakotvena již v Listině základních práv a svobod. Konkretizována byla, jak již bylo řečeno, i v některých stávajících právních úpravách. Například v zákoně o zaměstnanosti či zákoníků práce. Kupříkladu ale právě zákoník práce již dále nespecifikoval, jak je možné se diskriminaci bránit. Pouze několik let odkazoval na neexistující antidiskriminační zákon. Ten tak nově přináší zejména sjednocení těchto norem a právní ochrany pro oběti diskriminace. Tedy pro ty občany, kteří jsou ve srovnatelné situaci nepřiměřeně a neopodstatněně znevýhodněni oproti osobám jiným. A to nejen v oblasti zaměstnávání, ale i v dalších oblastech jako je například vzdělávání, zdravotní péče, sociální zabezpečení, bydlení či v přístupu ke zboží a službám.
Co je a co není diskriminace?
Antidiskriminační zákon vnímá diskriminaci jako zakázané rozlišování z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru (tzv. diskriminačních důvodů). Za diskriminaci z důvodu pohlaví považuje i diskriminaci z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství. Diskriminací je také podle tohoto zákona jednání, kdy je s osobou zacházeno měně příznivě na základě domnělého diskriminačního důvodu (například domnělé rasy či náboženského vyznání).
Zákon také definuje diskriminaci přímou a nepřímou. Za přímou diskriminací se považuje jednání (včetně opomenutí), kdy je s jednou osobou evidentně zacházeno z určitého diskriminačního důvodu méně příznivě, než je zacházeno s jinou osobou ve srovnatelné situaci. (Například, když zákazník jiné než-li české národnosti není v restauraci obsloužen, zatímco zákazník národnosti české je v té samé restauraci obsloužen vždy). Nepřímou diskriminaci zákon chápe jako jednání (včetně opomenutí), kdy k rozdílnému zacházení z určitého diskriminačního důvodu dojde v důsledku zdánlivě neutrálního opatření, které však přesto znevýhodňuje určité osoby. (Například požadavek zaměstnavatele na nulovou absenci v předchozím zaměstnání, který by mohl nepřímo diskriminovat zdravotně postižené.)
Mezi diskriminační jednání patří i obtěžování (například vytváření zastrašující či zahanbující atmosféry v práci), sexuální obtěžování či pronásledování (například pokud se s osobou zachází nevýhodněji pro podanou stížnost nebo podnět), ale také pokyn či navádění k diskriminaci. Zároveň jsou v antidiskriminačním zákoně uvedeny i situace, které za diskriminaci považovány nejsou. (Například podmínka minimálního věku, dosaženého vzdělání či praxe pro určitá povolání, ochrana žen z důvodu těhotenství či ochrana zdravotně postižených.)
Jak se bránit diskriminaci a jak je to s dokazováním v případě diskriminace?
Možnosti obrany proti diskriminačnímu jednání jsou nastíněny níže v přiloženém rámečku. Jen připomínáme, že soudní řešení by mělo být až tou poslední možností. Zákon také hovoří o tzv. přenosu důkazního břemene. Ten se týká obou zúčastněných stran. Ten, kdo je diskriminačním chováním a jednáním poškozený, musí nejprve před soudem uvést skutečnosti, ze kterých je možno dovodit, že došlo k diskriminaci. A ten, kdo je z diskriminace obviněn, pak musí před soudem prokázat, že k porušení zásady rovného zacházení nedošlo (jinak řečeno, že se diskriminace nedopustil). Více informací k dané problematice i k tzv. antidiskriminačnímu zákonu (č. 198/2009 Sb.) se dočtete například na www.diskriminace.krumlov.cz.
Jak se proti diskriminujícímu jednání bránit?Nejprve je potřeba si uvědomit, že ne každé nerovné zacházení musí být nutně diskriminační. Pokud je jednání odůvodnitelné cílem a zvolené prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné, nejde o diskriminaci. (Diskriminací není například pokud je osoba znevýhodněna na základě svého chování - provozovatel restaurace nevpustí hosta, který naposled tropil výtržnosti, banka odmítne klientovi dát úvěr, neboť je v prodlení se splácením dluhu, apod.). Zjednodušeně řečeno, se diskriminací rozumí takové jednání, kdy je s určitou osobou na základě určitého diskriminačního důvodu (věk, pohlaví, rasa a etnický původ, zdravotní postižení atd.) zacházeno méně příznivě než se zachází s jinou osobou ve srovnatelné situaci.
Bránit se proti takovému jednání lze například mimosoudní cestou, vyjednáváním s diskriminující stranou prostřednictvím tzv. mediace (mimosoudní řešení za pomoci speciálně vyškoleného odborníka, který se snaží spor řešit vzájemnou dohodou obou stran -i tuto službu poskytuje českokrumlovské Centrum sociálních služeb), případně stížností nadřízenému, zřizovateli, podáním podnětu státnímu orgánu - např. příslušným úřadům práce v případě diskriminace při přístupu do zaměstnání; inspektorátům práce v případě diskriminace probíhající již v zaměstnání nebo je možno kontaktovat Českou obchodní inspekci v případě diskriminace v přístupu ke službám.
Další možností je soudní cesta. V případě, že se občan obrátí na soud, může se domáhat upuštění od diskriminujícího chování a jednání
podáním žaloby na ochranu před konkrétním diskriminačním případem (například pro nepřijetí do zaměstnání z důvodu svého náboženského vyznání, etnického původu). Je možno se domáhat, aby bylo zanecháno diskriminace, byly odstraněny její následky či bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění (případně i v penězích vyplacená náhrada nemajetkové újmy).
