Od dubna letošního roku se mohou obracet občané Českokrumlovska i jižních Čech na bezplatnou právní poradnu ICOS Český Krumlov i v případech diskriminace. Jak upozorňuje například text "Proč se zabývat diskriminací" není u problematiky diskriminace problémem pouze to, že někteří z nás jsou vystavování diskriminačnímu jednání, problémem jsou i nepřesné představy lidí o tom, co to diskriminace je.
Proto v rámci projektu
Prolomit to půjde, chystá ICOS Český Krumlov a jeho projektová pracoviště Centrum sociálních služeb a Centrum ochrany lidských práv řadu dalších aktivit, které by kromě přímé právní pomoci obětem diskriminace měly napomoci i odstraňování přetrvávajících mýtů o diskriminaci. Mezi tyto aktivity patří například pořádání seminářů ve spolupráci s Českým helsinským výborem pro širší i odbornou veřejnost k problematice diskriminace, její legislativní úpravě a o evropském přístupu k dané věci. Dále monitoring diskriminace, zřízení a provoz informačních míst a speciálních webových stránek pro občany regionu nebo třeba seriál tematických článků a textů v tomto zpravodaji.
Nepřesné představy – co je a co není diskriminace
V ČR dosud přes několikaleté úsilí mnoha odborníků neexistuje v oblasti diskriminace sjednocená právní úprava (antidiskriminační zákon však nyní míří znovu do poslanecké sněmovny). Přesto je - kromě mezinárodních úmluv o lidských právech (např. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace) nebo antidiskriminačního práva Evropské unie - zákaz diskriminace vtělen do Listiny základních práv a svobod. Zde se kupříkladu v čl. 3 hovoří o tom, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, národního, sociálního původu (...) nebo jiného postavení. V právu EU jsou pak dnes považovány za hlavní (nikoli jediné)
diskriminační důvody:
- pohlaví
- rasa a etnický původ
- věk
- zdravotní postižení nebo nepříznivý zdravotní stav
- sexuální orientace
- náboženství, víra nebo skutečnost, že osoba je bez vyznání
Diskriminací se v zásadě rozumí znevýhodnění z určitých důvodů (viz diskriminační důvody) oproti někomu jinému.
Diskriminací však není jakýkoli rozdíl v zacházení s druhou osobou, nýbrž jen takový, který znevýhodňuje, přináší újmu a nějakým způsobem ubližuje. Zachází-li se s druhým sice jinak, ovšem ne méně výhodně, nejedná se o diskriminaci. Což zjednodušeně ukazují další řádky na odlehčeném případu vysvětlujícím dva pojmy důležité k pochopení principu diskriminace:
Rovné zacházení v tom smyslu, že aktér jedná se dvěma osobami naprosto stejně (např. v hospodě jsou dva lidé a hospodský oběma přinese po jednom pivu). Rozdílné zacházení znamená, že aktér jedná rozdílně (v našem případě jednomu pivo přinese a druhému ne). Toto rozdílné zacházení bude často zcela oprávněné (ve výše uvedené situaci by se mohlo stát, že jeden host má peníze a druhý žebrá). Diskriminace by nastala jen v tom případě, pokud by rozdíl zacházení nebyl oprávněný a souvisel s některým diskriminačním důvodem (např. druhý host volí komunistickou stranu, a hospodský ho proto chtěl za to potrestat, znevýhodnit). Tedy zdaleka ne každé rozdílné zacházení je diskriminací, tedy protiprávním jednáním.
Oblasti diskriminace
S diskriminací se můžeme setkat prakticky ve všech oblastech lidského života, a to z různých výše uvedených důvodů. Zřejmě nejčastější prostor, kde se člověk může setkat s diskriminací je
zaměstnání.
V zaměstnání bývají diskriminováni i ti, kteří se za žádnou menšinu nepovažují a kteří se v žádné jiné oblasti života s diskriminací nesetkávají. Nejklasičtější diskriminační situací je přijímání do zaměstnání. Vykazování určitého znaku – diskriminačního důvodu (např. uchazeč je žena, Rom, starší 45 let) – v případech diskriminace automaticky vyřazuje uchazeče z možnosti získat dotyčné pracovní místo. Často se setkáváme také s
nepřiměřenými požadavky na uchazeče o zaměstnávání (například vyžadování dokladů, jež nejsou k pracovní pozici vůbec potřeba).
Poradna pro občanství zaznamenala při svých výzkumech tyto (potenciálně) diskriminační požadavky: lékařské potvrzení o výborném zdravotním stavu (např. u uklízeče), bezdětnost u recepčního, manželský pár na místo číšníka a servírky, (...) délku praxe nebo požadavek nulových absencí v předchozím zaměstnání. Tyto požadavky mohou být diskriminační přímo anebo mohou být nepřímou diskriminací. Tak např. požadavek nulových absencí v předchozím zaměstnání může být nepřímo diskriminační vůči osobám se zdravotním postižením, požadavek nepřiměřeně dlouhé délky předchozí praxe může představovat diskriminaci věkovou.
Konkrétním případům diskriminace nejen v oblasti zaměstnání budeme věnovat prostor v dalších textech.
Máte-li pocit že jste obětí diskriminace, nebo potřebujete poradit, zda to s čím jste se setkali je diskriminační jednání či nikoli, obraťte se na právní poradnu Centra sociálních služeb a Centra ochrany lidských práv na Náměstí Svornosti.
KONTAKTY A DALŠÍ INFORMACE K BEZPLATNÉ PRÁVNÍ PORADNĚ
Pozn. red.: Zdrojem pro tento text se stala publikace: DISKRIMINACE - MANUÁL PRO PRACOVNÍKY INSTITUCÍ, Kolektiv autorů, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva Praha 2006. Věty uváděné kurzívou jsou doslovnou citací.
Vydáno v rámci projektu "Prolomit to půjde".
Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií v rámci programu NROS Transition Facility 2005.
Tomáš Zunt, ICOS