Mezi českokrumlovské rodáky patří řada zajímavých osobností a nejsou to jen postavy z historie. Rozhodli jsme se Vám přiblížit formou rozhovorů některé lidi zajímavé svým zaměstnáním, schopnostmi či životním stylem. Velmi neobvyklým a pro mnoho lidí téměř exotickým povoláním je práce dopravního pilota. Právě jako dopravní pilot, který v ohromném stroji přepravuje přes oceány a světadíly náklad či turisty, pracuje již několik let Jan Máče z Českého Krumlova.
Kdy jsi se rozhodl stát se pilotem?
Myšlenka na to, jaké je usednout do kokpitu, přišla v mém životě relativně záhy a dalo by se říci, že jsem si později splnil dětský sen. O letectví,letadla a létání se zajímám od svých 10 let.
Zajímala tě nejprve letadla a později létání, nebo obojí najednou?
Létání jako takové je pro kluka v deseti letech z okresního města bez letiště přeci jen hodně vzdálené a cesta k němu je dlouhá. Zprvu letadla bystřila mou pozornost a pamatuji si jak jsem dostal vyhubováno, když jsem na přechodu pro chodce zvednul hlavu a upřeně se díval na právě prolétávající stroj. Zajímala mě letadla, jejich data, parametry, bavilo mě je poznávat a později jsem se snažil zkusit jaké to je – letět. Mimochodem to zvedání hlavy při zaslechnutí charakteristického zvuku mi zbylo dodnes.
Pamatuji si, že jsi v dětství stavěl modely letadel. Věděl si už tehdy, že jednou usedneš do kabiny jako pilot?
Ne, nevěděl, přál jsem si to, ale nevěděl jsem to ani podstatně později. Člověk si tím nemůže být jistý, nicméně jsem se o to snažil a po malých krůčcích jsem se k létání přibližoval.
Pamatuješ si své první letadlo, hračku? Stavíš modely ještě dnes? Máš nějaké kousky z dětství schované?
Vlastně si ani nevzpomínám, který model byl první. Pamatuji si několik modelů, které pro mě znamenaly něco víc, třeba větroň v barvách a označení stejném jako letadlo, se kterým jsem letěl poprvé sám, pamatuji si modely z pozdější doby, které se již podobaly, díky zpracování, skutečným letadlům.
Vzpomínáš na vzrušení z prvního samostatného letu? Zažíváš podobný pocit stále, nebo se i z létání stane po čase rutina?
Létání je krásné kdykoliv a první sólo je ještě něco víc. Je pro každého pilotního žáka ohromnou událostí a impulsem k dalšímu snažení. Pocity, které při tom člověk zažívá jsou úžasné, natolik unikátní, že jsem o tom dokonce kdysi ve škole napsal slohovou práci. Teď je to pochopitelně trochu jiné a přílišné emoce ani nejsou žádoucí. Na to, co zažíváte často, si po čase navyknete a možná vám to i malinko zevšední. Je jedno, zda-li se jedná o létání nebo jízdu na kole. Ale i když jezdíte na kole každý den, neznamená to, že nemůžete zažít vzrušení. Nejinak je to s létáním. Řada věcí je rutinních, avšak každý let je trochu jiný, mění se podmínky. Kromě toho samozřejmě v současné době zažívám radost v momentě, kdy se mi něco podaří a jsem na sebe naštvaný, když neudělám vše tak, jak bych si představoval.
Dokonči větu: Má cesta do pilotní kabiny byla …
Dlouhá! S pilotní licencí je to trochu jiné než s řidičákem, který, když získáte, každému je jedno zda-li usednete do stařičkého Trabanta či do dvanáctiválcové limuzíny. Vzhledem k tomu, že pilotů na malých letadlech je mnoho a možností profesionálního uplatnění v ČR příliš není, musí každý sám získávat postupně další a další kvalifikace na to, aby se mohl ucházet o místo profesionálního pilota. A každá kvalifikace, další krůček něco stojí, a to nejen úsilí, ale i financí. Nemá smysl tady vyjmenovávat všechny požadavky – to je popsáno v patřičném předpise. Ve zkratce člověk musí být zdravý na to, aby prošel poměrně přísnou lékařskou prohlídkou, musí mít minimálně úplné střední vzdělání s maturitou, umět anglicky, vstřebat množství informací z teoretických kurzů a tyto pak uplatnit v teoretických zkouškách a hlavně musí odlétat celkem přibližně 200 hodin výcviků a přezkoušení pro získání licence Obchodního pilota s doložkou pro létání podle přístrojů na vícemotorových letounech ve vícečlenné posádce. Když vynásobíme těchto 200 hodin průměrnou cenou 4000 Kč/hod dostaneme sumu, která je největší překážkou pro většinu uchazečů a vyžaduje mít při škole několik brigád či zaměstnání. Není jednoduché ani příjemné po škole, kdy jdou spolužáci probrat poslední látku do nejbližšího restauračního zařízení, jít na chvíli spát a být svěží na noční směnu v práci a zítra do školy. Většina kolegů (mě nevyjímaje) se začala létáním živit až později, pár let po škole, kdy zkrátka byli schopni si vydělat a odlétat všechny licence.
Uvažoval jsi někdy o tom přesednout z dopravního letadla do stíhačky, stát se vojenským pilotem?
Určitě bych si velmi rád zkusil, jaký je let v tak rychlém, obratném stroji - v těsném kokpitu stíhačky, případně jaké je překonat rychlost zvuku. Současně to jistě je zajímavá a krásná práce, avšak kdysi jsem se rozhodl jinak, lákala mě jiná letadla a nelituji toho, má práce mi připadá rozmanitější. Profesionální přestup tímto směrem, mám na mysli z dopravního letadla do stíhačky, zřejmě není ani možný, avšak několik kolegů jsou bývalí piloti stíhaček.
Dokážeš říci jednou větou, co je na povolání pilota dopravního letadla nejtěžší?
Jednou větou určitě ne. Není snadné říci co je nejtěžší, možná schopnost rychle vyhodnotit dostupné informace a rozhodnout se správně, možná schopnost koncentrace po dlouhém nočním letu. Těžší je zřejmě vstřebat - pamatovat si a být schopen používat to ohromné množství informací o létání, letadle a jeho systémech, z předpisů, z národních regulí všech států, nad kterými se člověk pohybuje, všechna specifika různých letišť a tratí. Pilot se vlastně neustále učí něco nového.
Míváš někdy strach z té velké zodpovědnosti nebo třeba z teroristů, nehod, poruch, šílenců, prostě z kritických situací, které ve vzduchu musejí být strašné?
Nepopsal bych ten pocit jako strach. Je to vědomí zodpovědnosti a respekt, nepodceňování různých možných závad a kritických situací a naopak nepřeceňování schopností svých či letadla. Člověk je bytost, která se může zmýlit zvláště pokud jedná ve stresu, a piloti samozřejmě nejsou výjimkou. To je důvod proč létá většina velkých letadel s dvou pilotní posádkou (kapitán a druhý pilot) a letadla jsou vybavena řadou kontrolních a varovných systémů. Pravidelně jsme teoreticky školeni a prakticky cvičeni především na simulátoru na různé možné situace a domnívám se, že řada z nich je ještě horší, než jaké by mohly v praxi nastat.
Kdy jsi byl v životě nejvíce šťastný? Bylo to v letadle?
Ne v letadle to nebylo. V letadle jsou pocity koncentrované do velkých dávek po krátký čas, kdežto jindy si člověk může vychutnat pocit štěstí mnohem déle.
Kdy jsi naopak měl největší strach? Máš nějaký dramatický zážitek přímo z kabiny letadla?
Strach jsem měl, když nechybělo mnoho a protijedoucí auto mě smetlo ze silnice, naštěstí to odneslo jen uražené zrcátko. Slovo dramatické je relativní a to co může mně připadat jako dramatická situace, nad tím by třeba zkušební pilot mávnul rukou. Nedostal jsem se v letadle naštěstí do situace, kde by jakékoliv rozhodnuti nebylo dobré. Nemusel jsem nikdy volit mezi větším či menším zlem.
Jak se hodnotíš jako řidič automobilu? Nemáš někdy chuť zatáhnout za volant a přeletět objížďku nebo zácpu na dálnici?
Hodnotím se jako neukázněný řidič automobilu - nevěnuji se řízení auta vždy stoprocentně. Nejsem ten typ, který by si každou jízdu v autě užíval a někdy mi připadá až nudná a možná i proto jezdím raději do práce na kole, či MHD. Něco jiného je to na motorce, člověk musí přemýšlet víc dopředu
V kolik hodin musí pilot ráno vstávat? Jak se vypořádáváš se změnami časových pásem? Kolik hodin denně vlastně spíš? Máte na to nějaké předpisy?
Začnu odzadu. Samozřejmě, na doby služby a odpočinku existuje poměrně obsáhlá norma a tato otázka je hodně hlídána a kontrolována. Snažím se spát, tak abych byl maximálně odpočatý. Nicméně někdy - zvláště po návratu z dlouhého letu, po překročení mnoha časových pásem se spát nedaří a tělu prostě neporučíte. Pak spím třeba jen dvě hodiny, probudím se a jsem, jak říká kolega jako praštěný lopatou přes palici. Tělo potřebuje čas, aby se biorytmy srovnaly. Letadlo tak, aby vydělávalo, musí létat a to co nejvíc - i v noci a tedy i my musíme vstávat vlastně kdykoliv během 24h, osobně nemám rád odlet velmi brzo ráno kolem druhé hodiny ranní. Představte si situaci, kdy vstáváte takhle brzy ráno, poletíte třeba 12h na západ, takže když přistanete je teprve ráno, unaveni letmo přehlídnete hotelový pokoj, zatemníte a jdete spát. Za pár hodin Vám vedle hlavy zvoní neznámé vyzvánění telefonu, vy se probouzíte ze sna a v prvním momentě nepoznáváte pokoj, nevíte, zda-li je ráno nebo večer, máte-li hlad či ne, natožpak co je za den.
Dovolím se být trochu osobní. O námořnících se říká, že mají v každém přístavu jinou ženu. Jak je to s piloty? Chlap v uniformě, disciplinovaný, urostlý. Nemusíš se před ženami ukrývat?
Rozhodně se ukrývat nemusím. Myslím si, že to ani tak není svázáno s uniformou, ale s člověkem jako takovým, jeho vlastnostmi, morálními zásadami. Potíž je možná na druhé straně, dnes je velmi málo tolerantních (a současně inteligentních a krásných) žen a dívek, které by dlouhodobě unesly, že jejich manžel je často pryč, že se mnohokrát společný program musí přizpůsobit potřebám zaměstnání manžela, byť manžel není typ výše zmiňovaného námořníka.
Jak je to vlastně v tvém povolání s kariérou? Kdy je pilot na vrcholu svých sil? Jaké mety má před sebou?
Věkový limit pro získání licence Obchodního pilota je 18 let, ale neznám nikoho tak mladého, kdo by se živil létáním. Mě samotnému je osmadvacet let a patřím k těm mladším. Jak jsem se již zmínil dříve, stalé je, co se učit a kam postupovat. Ve vícepilotních letadlech člověk začne létat jako druhý pilot, sbírá různé kvalifikace a když je šikovný, má nalétáno dostatek hodin a v neposlední řadě společnost potřebuje kapitány, je zařazen do výcviku na kapitána a pak opět sbírá další kvalifikace. U nás může zdravý pilot létat do 65 let. Zdraví je hodně důležité, protože ne všichni se dožijí důchodu v letadle. Někteří musejí ze zdravotních důvodů odejít od létání dříve. Řada z nich se pak snaží najít uplatnění v pozemním provozu na letišti.
Jak si představuješ ideální dovolenou? Láká tě ještě nějaká exotika, nebo spíš toužíš po toulkách rodnou Šumavou?
Šumavu, Krumlov a vůbec jižní Čechy mám moc rád. Již delší dobu považuji za nejkrásnější dovolenou pár dní na kole v Čechách. A pobyt v Krumlově je pohlazení po duši. Hodně si odpočinu třeba při projížďce na kole na Kleť. Čím víc poznávám cizí země, tím víc mě to táhne zpět na jih do Krumlova
Žiješ jen svým povoláním, nebo si najdeš čas na koníčky?
Dalo by se říci, že žiji svým povoláním, protože v jednu chvíli se spojil můj největší koníček s povoláním. Ale snažím se aktivně odpočívat různými sporty.
Dříve jsi hrával na klarinet s dudáckou kapelou. Najdeš si i dnes čas na muzicírování?
Až se stydím, ale na klarinet jsem hrál před několika lety a teď občas až v posledních měsících.
Pro zájemce o létání připojujeme e-mailovou adresu J. Máčeho: jmace@post.cz.
Ivan Studený
