V červenci tohoto roku provedla agentura STEM průzkum informovanosti občanů o fungování Evropské unie. Z výsledku výzkumu vyplývá, že naprostá většina z nás (tj. 80% občanů) se neorientuje ve stávající podobě unie a neví, jak Evropská unie funguje. Nejméně často jsou dle průzkumu občané obeznámeni s působením institucí a orgánů unie a s problematikou jejich kompetencí. I proto se vám tentokrát pokusíme v našem pravidelném seriálu článků o Evropské unii přiblížit základní strukturu fungování EU.
Základní fungování EU
V počátcích se spolupráce mezi evropskými zeměmi orientovala především na obchod a ekonomiku. V současnosti se ale Evropská unie zabývá řadou dalších otázek, které se přímo týkají našeho každodenního života. Jedná se například o regionální rozvoj, o ochranu životního prostředí nebo ochranu spotřebitelů.
Z hlediska pravomocí a kompetencí rozdělených mezi členské státy a Evropskou unii se tzv. Politiky EU dají rozdělit na oblasti s tzv.
výlučnými kompetencemi, kde má Evropská unie v podstatě monopol na tvorbu pravidel. (Členské země zde mohou přijímat rozhodnutí jen s povolením EU - jde především o oblast zahraničního obchodu, cel, měnové politiky (pro země eurozóny) a část problematiky vnitřního trhu.), oblasti s tzv.
sdílenými kompetencemi, kde mohou členské země vydávat vlastní legislativu jen tehdy, pokud zde již neexistuje společná evropská úprava, případně jako doplněk k ní - sem náleží mj. oblast dopravy, sociální politiky, ochrany životního prostředí, hospodářská soutěž, daně, občanství Unie, ochrana spotřebitele, politika na podporu hospodářské a sociální soudržnosti a vízová, přistěhovalecká a daňová politika nebo zemědělství a rybolov.
Doplňující kompetence má Evropská unie v oblastech, kde svou činností podporuje politiku jednotlivých členských zemí - jádro pravomocí zde zůstává v rukou národních vlád (např. hospodářská politika, zaměstnanost, vzdělání, věda a výzkum, ochrana veřejného zdraví, kultura nebo celní spolupráce.) Ostatní oblasti zůstávají zcela
v kompetenci členských zemí. Evropská unie v nich nemá právo přijímat rozhodnutí. Členské země například samy rozhodují o své vnitřní organizaci, systému veřejné správy, organizaci svých bezpečnostních složek, justice, zdravotnictví, výši mezd atd.
(Zdroj: www.euroskop.cz).
V praxi jde tedy o to, že členské státy delegují některé ze svých rozhodovacích pravomocí na jimi vytvořené a vzájemně sdílené instituce, aby rozhodování o konkrétních otázkách společného zájmu bylo možné přijímat na evropské úrovni. Na nejvyšší politické úrovni EU pak stojí Evropská rada. Zasedání Evropské rady se účastní hlavy jednotlivých členských států, respektive ministerští předsedové členských zemí a předseda Evropské komise. Klíčovým úkolem Evropské rady je dávat podněty pro rozvoj unie a vymezovat její obecné politické směry – neschvaluje tedy právní normy, ale přijímá politická rozhodnutí o prioritách budoucího vývoje.
Instituce a orgány EU
Evropská unie má prakticky pět institucí, které byly zřízeny na základě smluv, a jež tvoří základ všeho, co Evropská unie dělá. Tyto smlouvy, které jsou odsouhlaseny všemi státy EU, stanovují pravidla a postupy, jež musí instituce EU dodržovat. Evropské instituce doplňuje pět dalších důležitých orgánů (viz níže).
Na samotném procesu rozhodování Evropské unie se podílejí tři hlavní instituce:
(zdroj: www.europa.eu.int)- Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen;
- Rada Evropské unie, která reprezentuje jednotlivé členské státy;
- Evropská komise, která usiluje o obranu zájmů Evropské unie jako celku.
Principiálně je to Evropská komise, kdo navrhuje nové zákony EU, Parlament a Rada je schvaluje. Tento "institucionální trojúhelník" vytváří politiky a zákony (směrnice, nařízení a rozhodnutí), které platí v rámci celé EU.
Každodenní plnění úkolů unie mají však na starosti i další dvě instituce Evropského Společenství
Soudní dvůr (jeho úkolem je zajistit dodržování zákonů EU a správný výklad a používání smluv) a
Účetní dvůr (kontroluje financování činností EU - např. zda byly příjmy a výdaje EU získány a vynaloženy řádným způsobem).
Celý základní systém fungování doplňuje dalších pět orgánů. Poradní a konzultační funkci mají
Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, který je složen ze zástupců místních a regionálních orgánů,
Evropská centrální banka (odpovídá za měnovou politiku a euro),
Evropská investiční banka (pomáhá dosahovat cílů EU financováním investičních projektů, odpovídá za řízení eura) a
Evropský ombudsman, jehož role spočívá v ochraně občanů EU a organizací před neoprávněnými administrativními zásahy.
Na první pohled je tedy zřejmé, že porozumět rozhodovacímu procesu unie je poměrně složité, i proto je důležitá širší debata o budoucnosti EU a jejím směřování. Díky podpoře Úřadu vlády pro informování o evropských záležitostech připravuje v této souvislosti o.s. ICOS ve spolupráci s Evropským informačním centrem Jihočeské univerzity v ČB veřejné debaty a přednášky pro širokou veřejnost o tématech spojených s fungováním unie či budoucností evropské ústavy, o nichž vás budeme informovat v nejbližší době. Nadále také budeme pravidelně přinášet základní informace o EU v rámci tohoto seriálu článků. Daleko více informací o EU včetně aktuálních textů a článků o problematice EU můžete najít na
www.eu.icos.krumlov.cz.
Související články: 
