Dne 21. srpna 1968 vjely i do Českého Krumlova sovětské tanky, které v celém tehdejším Československu definitivně ukončily nadějné uvolňování komunistických kleští v šedesátých letech. Text jednoho z místních pamětníků okupace nám připomíná události, které před 37 lety předznamenaly nejen v Krumlově další dvě desítky let normalizační nesvobody. Doprovodná fotografie i citace z magnetofonových záznamů pocházejí z výboru dokumentů k 25. výročí okupace „Pohled do trezoru“ Regionálního muzea v Českém Krumlově (tehdejšího Okresního vlastivědného muzea). (Redakce)
JDI DOMŮ IVANE, ČEKÁ TĚ NATAŠA
„Drazí soudruzi, srdečně Vám děkuji za jednotu. Jestliže jsme vyčerpali vše, prosím, abyste podepsali protokol a zvu Vás na oběd.“ To jsou závěrečná slova Leonida Brežněva na setkání stranických a vládních představitelů pěti zemí Varšavské smlouvy 18. srpna 1968 v Moskvě, na němž informoval přítomné, že příští den obdrží od něho skupina Aloise Indry, která předložila plán na převzetí moci konzervativními silami, ujištění, že v noci z 20. na 21. srpna zasáhnou do akce vojska Varšavské smlouvy.
(Foto: v Č. Krumlově, 22. srpna 1968)
To byl poslední hřebíček do rakve obrodného procesu pražského jara, který umrtvil všechny naděje na život v demokracii na dlouhých jednadvacet let. Určité obavy vzbuzoval sice přímo hlemýždí odsun jednotek Varšavské smlouvy z cvičení ve vojenském prostoru za hranice našeho státu s přímo směšných zdůvodňováním častými poruchami vojenských mechanismů.
Málokdo si však připouštěl tak černý závěr.
Na jaře prohlásil Brežněv v Praze k obrodnému procesu: „To je vaše dělo.“ – To je vaše věc. Ale za několik měsíců se tato jeho nadějná slova změnila v tvrdou realitu a
21. srpna stála k večeru na českokrumlovském náměstí skutečná děla, přesně těžké tanky s hlavněmi namířenými na radnici, kde si zástupci okupační posádky takto vymáhali na tehdejším starostovi Janu Voráčkovi dodávku pitné vody. Platilo totiž heslo: „Ani kapku vody okupantům.“ Je přinejmenším pozoruhodné, že před třiceti lety, v říjnu 1938 vítali krumlovští Němci na témže náměstí předchozího okupanta, Adolfa Hitlera...
Jako asi všude v naší zemi, dělalo se vše pro znepříjemnění života vetřelcům, od odpírání pitné vody, přes odmítání informací, až po přemalovávání silničních směrových tabulí, takže člověk neznalý místních poměrů s úmyslem dostat se do Rožmberka, mohl se ocitnout nečekaně v Českých Budějovicích. Ve školách, kancelářích a podnicích se na schůzích bouřlivě diskutovalo a schvalovaly se rezoluce vyzývající okupanty k odchodu. Na veřejných místech se objevovala jména exponentů Pražského jara - Dubčeka, Svobody, Černíka, Smrkovského. Asi nejdéle vydržela tato jména na vysoké opěrné zdi nad objížďkovou silnicí pod Pětidomím. Hitem se stala píseň „Jdi domů Ivane, čeká tě Nataša“. V novinách se začalo psát o věcech, které byly dvacet let tabu. Osudným pro mne se stal můj článek „Na Šumavě ticho po pěšině“, kritizující malou aktivitu na okrese. Vyšel 20. srpna.
Vzpomínám si na setkání s předsedou ONV Mirkem Svobodou u zámecké Červené brány, který se právě vrátil z mimořádného sjezdu KSČ ve Vysočanech. Nezapomenu s jakou chutí jsme na volejbalových turnajích vyvolávali místním rozhlasem „nechť se dostaví do kanceláře pan Novák“ a ne jako dříve „soudruh Novák“. Novinkou byla také na našich volejbalových turnajích volba Miss, což před tím od roku 1948 a potom po dobu normalizace nebylo možné.
Mám z té doby pěknou vzpomínku na Emila Zátopka. Byl jsem 18. prosince 1968 s předsedou OV ČSTV Františkem Rajským a dalšími jako delegát na celostátní konferenci v pražské Lucerně. O přestávce jsme se šli s Františkem zeptat Emila, zda by nepřijel na otevření nové tělocvičny ve Chvalšinách. On na to: „Já jsem už mimo, to se musíte zeptat tamtoho“ - a ukázal na majora Havlíka, nového velitele Dukly. Bylo nám vše jasné a dál jsme se už neptali.
Posledním projevem odporu byl průvod téměř všech Krumlováků okamžitě po skončení našeho vítězného zápasu mistrovství světa hokejistů se Sověty z centra města po objížďkové silnici k okresnímu úřadu a zpět. Pak už následovalo normalizační temno do roku 1989.
Citace z magnetofonových záznamů z výboru dokumentů k 25. výročí okupace „Pohled do trezoru“ Regionálního muzea v Českém Krumlově (tehdejšího Okresního vlastivědného muzea):
„Je osm hodin a čtyřicetpět minut. Přes Krumlov projely právě ruské tanky“
(Magnetofonový záznam z technického pracoviště rozhlasu po drátě v Č. Krumlově, 21. 8. 1968, 20.45 h.)
„Z Českého Krumlova nám telegrafovaly sestry z nemocnice...Máme slzy v očích, ale zachováme klid.“
(Magnetofonový záznam stanice Č. Budějovice, 21. 8. 1968, asi 21.30 h.)
„Z Českého Krumlova nám volali, že ve městě je naprostý klid a na radnici stále visí československá vlajka.“
(Magnetofonový záznam stanice Č. Budějovice, 21. 8. 1968, 22.20 h.)
„...okamžitě odejděte z našeho území. Okamžitě propusťte a umožněte svobodné podmínky pro činnost našich ústavních činitelů. Uvědomte si, že musíte nést plnou zodpovědnost za morální, politické i ekonomické důsledky vašeho aktu vůči lidu svobodného Československa...podepisují se všichni členové Pohraniční stráže, útvaru Kaplice.“
(Magnetofonový záznam stanice Č. Budějovice, 21. 8. 1968, 22.30 h.)
Karel Podruh, Český Krumlov
