ZPRAVODAJ.krumlov.cz
.. informace o městě a jeho občanech
Naši sponzoři. Klikněte pro více informací Naši sponzoři. Klikněte pro více informací
  Aktuálně:     JEDNÁNÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA Č. KRUMLOV - 15. prosince 2010, více info na stránkách města, zde.  
  Vyhledat:    
Články
Pro autory
Pro inzerenty
O vydavateli
Demokracie.Krumlov.CZ

 Anketa týdne: 

Jste spokojeni s tím, jak dopadla povolební vyjednávání v Č. Krumlově?

> Starší výsledky <



Názory, vyjádřené ve článcích tohoto zpravodaje, se nutně nemusí shodovat s názory vydavatele či jeho sponzorů. Zpravodaj.Krumlov.cz je součástí projektu Demokracie.krumlov.cz







Léčebna Červený Dvůr a veřejnost


Léčebně v Červeném Dvoře se v poslední době dostalo značné pozornosti sdělovacích prostředků (viz. například i převzatý článek na tomto serveru, který najdete ZDE). Veřejnosti se však dostávají informace povýtce zprostředkovaně. Rádi proto dáváme prostor k vyjádření těm, kdo mají ke kauze bezprostřední vztah. Stejný prostor k vyjádření pochopitelně nabízíme i druhé straně sporu.

Redakce



Léčebna byla v Červeném Dvoře zřízena v roce 1966. V té době byl celý areál zpustlý a podle pamětníků dokonce byly plány na demolici zámku. Léčebna se tehdy nastěhovala do budovy z větší části uzavřené, postupně areál opravovala a znovuotevírala – a ruku v ruce s tím rozšiřovala svůj program. Můžeme dnes již jen spekulovat, zda by skutečně k demolici areálu došlo, kdyby v něm nevznikla psychiatrická léčebna. Od počátku svého vzniku se pracovníci léčebny i pacienti snažili zámecký areál zvelebovat a udržovat, v různých dobách různě úspěšně. V posledních přibližně deseti letech se tempo oprav a rekonstrukcí prováděných v Červeném Dvoře zvyšuje a péče o památku dostává novou podobu. Současný stav zdaleka není na úrovni, na jaké by měl být a na jakém bychom ho chtěli mít my sami. Postupné opravy a zlepšující se vzhled jsou však dostatečně nápadné na to, aby inspirovaly mnoho lidí k úvahám, jak jinak by areál dokázali využít oni.

Dnes je léčebna největší samostatné specializované zařízení pro závislé v republice, se solidním odborným kreditem (objektivně vcelku snadno dokumentovatelným). Pacienti jezdí do léčebny z celé republiky. Program léčebny je zaměřen na tu část závislých lidí, která je schopna dosáhnout životní změny a vrátit se plně k běžnému, zdravému způsobu života (velká část závislých bohužel této změny není schopna – tito pacienti ale do naší léčebny nepřicházejí). Za léta existence léčebny prošlo léčebnou mnoho lidí, kteří se po léčbě dokázali plně vrátit do života a dokonce být i velmi úspěšní společensky. Dosáhnout takové změny není vůbec jednoduché, v terapii se snažíme pracovat nejen s důsledky závislosti, ale i s životními postoji a hodnotami, někdy terapie může znamenat kompletní změnu životního stylu. Uvědomme si, že na začátku bývá člověk, který je v důsledku závislosti v životním debaklu, a na konci člověk, který se pokouší začít život téměř od začátku. Nechci se zde zastávat závislých lidí – na vrcholu drogové kariéry člověk opravdu dělá velmi špatné věci. Chci se ale zastávat těch, kteří se tuto situaci pokouší změnit.

Je docela pochopitelné, že závislí lidé mají velmi špatnou pověst – na vrcholu drogové kariéry neubližují jen sobě, ale zejména svému okolí. Nicméně některé odsudky, které je provázejí, nejsou vždy zcela fér. Je obecně těžké v medicíně rozpoznat, co si člověk způsobil sám a za co „nemůže“. V případě závislých je však skoro každému jasné, že „si to způsobili sami“. Ještě docela nedávno byl typický závislý pacient člověk, který léta pil spolu se svým okolím, až se propil do závislosti. Dnes je situace trochu jiná. Velká část pacientek byla v dětství zneužita, velká část pacientů pochází z rodin, kde chyběl cit a péče. Opět se zde nechci pacientů zastávat, chci jen říci, že vezme-li si dvanáctiletý nezralý člověk drogu, mělo by být pátrání po příčinách hlubší než jen odkázat na jeho svobodné rozhodnutí stát se „darebákem“.

Společným rysem závislých pacientů je to, že se nemají rádi, že užívání drog je jen jedním z projevů jejich sebedestruktivního ladění. Lze jen velmi těžko dohánět to, co bylo zanedbáno během vývoje na začátku života, nicméně v terapii se o to přesto pokoušíme. Máme k dispozici vícero nástrojů, zde zmíním jen ty, které souvisejí s existencí léčebny v Červeném Dvoře - jedním z nich je například atmosféra zařízení a léčebné prostředí, jiným nástrojem je například boření bariér mezi psychiatrickým pacientem a veřejností. Estetické prostředí je sice nepřímou, ale důležitou součástí léčby obecně v celé psychiatrii, speciálně pak u těch poruch, které jsou spojeny s výrazným negativním sebehodnocením. Negativní společenskou nálepku pak může odstraňovat co největší propojení programů pro takto označkované pacienty s veřejností.

Prostředí Červeného Dvora je výjimečné mimo jiné tím, že je kulturní památkou. Nejsem odborník na památky, ale řekl bych, že diskuse o využití památky by se měla týkat dvou bodů: kvality péče o památku (v našem případě můžeme odkázat na pozitivní hodnocení Národního památkového ústavu v Č. Budějovicích) a využití veřejností. Naše koncepce využití areálu vychází z propojení těchto momentů s terapeutickými programy (z důvodů zmíněných výše). Park je otevřený veřejnosti a my bychom rádi, aby zde vzniklo několik programů, které budou formou chráněného zaměstnání ex-pacientů poskytovat služby veřejnosti (příkladem budiž již dříve zmiňovaná kavárna pro návštěvníky parku, provozovaná jako chráněné pracoviště). Také bychom rádi, aby se v areálu odehrával kulturní život, který by veřejnost propojoval s našimi pacienty. A samozřejmě bychom rádi, aby kdokoli mohl přijít do parku zrelaxovat – při dodržení několika málo pravidel. Nedělní (bezalkoholové) pikniky terapeutickým programům neuškodí. V tomto směru nejde jen o pouhé vize, ale již konáme konkrétní kroky, aby k propojení využívání našeho areálu terapií i veřejností skutečně mohlo dojít.

Státní majetek, v našem případě areál Červeného Dvora, ale láká pod různými záminkami několik lidí. Není to poprvé a zřejmě ani naposledy. Vždy je průběh stejný v tom, že se tito zájemci snaží převést problém k tématům, o která vůbec nejde – například k neodborné diskusi o smysluplnosti terapie, o ceně terapie, o příčinách závislosti, o kvalitě péče o památku atd. Všechny tyto debaty lze přenechat kompetentním institucím a kompetentním lidem.V tomto případě jde o zpochybnění činnosti léčebny pro závislé, ale někde jinde někdy příště to může být zase zpochybnění činnosti jiného zdravotnického nebo sociálního programu anebo dokonce něčího soukromého majetku. Při tom všem jejich rozhorlování se by mohlo být nápadné již to, že tato zpochybňování se týkají vesměs věcí, které patří do kompetencí někoho úplně jiného. Myslím si také, že je obecně velmi důležité neposunout problém ani o krok od tématu primárního, tedy: jak snadno a levně získat pro své účely státní majetek.

MUDr. Jiří Dvořáček,
ředitel léčebny

Chcete přidat vlastní názor?

Vaše jméno:
Zaslat reakce na email:
Nadpis:
Text:
Ověření:
Pro ověření prosím opište kód z obrázku do tohoto pole

Diskusní příspěvky:

Autor: Nadpis: Napsáno: 07:05 15.01.2006
Text:

Autor: Nadpis: Napsáno: 07:04 15.01.2006
Text:

Autor: Nadpis: Napsáno: 06:58 07.10.2005
Text:

Autor: Lenka Pauchová Nadpis: Napsáno: 06:52 07.10.2005
Text:
Dobrý den,prosím o kontakt na léčebnu.Mám šestnáctiletou dceru,která má problém s drogou a chtěla bych ji co nejdříve umístit do léčebny. Děkuji LenkaPauchova@seznam.cz Puuchová Frýdlant

Autor: Nadpis: Jan Neruda Napsáno: 14:41 25.02.2004
Text:
Kdykoliv jsem se z ciziny do vlasti vracel a přibližoval se k matičce Praze, bylo mi vždy nesmírně krušno u srdce – jako bych měl odvrhnout všechnu příjemnost života a vkročit do černého, kalného moře, jako bych měl opouštět okruh volného myšlení a vstupovat do kruhů násilně zkřivených, kde každé slovo lež, každý pohled úmyslná urážka. Jan Neruda (úplně jakoby bydlel v Krumlově)



TOPlist