Strategické plánování je metoda, kterou lze nalézt již v textech z minulých tisíciletí. V poměrně nedávné historii ji začala intenzivně využívat spojenecká vojska během 2.světové války pro plánování složitých válečných operací. Tehdy bylo nutné plánovat přesuny obrovských množství vojsk, materiálu a techniky, plánovat součinnost se zpravodajskými službami, domluvy s politiky a jednání mezi státy. Poslání tehdejší strategie bylo jednoznačně zvítězit. Vize vítězství byla také jasná: mít svět zbavený zrůdných vůdců a žít v míru a pokoji.
Historie dala strategickému plánování za pravdu, alespoň ve druhé světové válce. Většina mladých mužů, kteří sloužili jako důstojníci či poddůstojníci ve spojeneckých armádách, se pak po válce vydala zpět do civilního života. Mnoho z nich se stalo zaměstnanci, manažery či majiteli komerčních firem. Tito lidé zjistili, že metodu strategického plánování lze používat nejen ve válce, ale také v míru. Strategické plánování dnes využívá mnoho mamutích nadnárodních koncernů, ale také spousta malých rodinných firmiček, které sice nedosahují obratu desítek milionů, ale dávají obživu a poskytují služby srovnatelnému množství lidí.
Vtip je v tom, že metoda strategického plánování neznamená něco od stolu naplánovat a pak jen hlásat „úspěchy v plnění pětiletého plánu“. Jde o to, že si všichni, kterých se to dotýká, řeknou, co chtějí a pak se to všichni společně snaží uskutečnit. Odborně se říká, že je třeba se nejdříve dohodnout na poslání, tedy na tom, co skutečně chceme. Pak si musíme říct vizi, tedy představu, jak to bude vypadat, když se svou strategií uspějeme. No a pak už „jen“ zbývá stanovit dílčí postupové kroky, jejich důležitost a případná rizika. A pochopitelně, pak tuto strategii také uskutečňovat.
Strategické plánování se dá velmi dobře používat nejen pro firmy, ale také pro rozvoj regionů, měst a obcí. Opravdovými mistry ve využití strategického plánování byli Irové: i proto dokázali využít všech výhod, které jim nabídl vstup do Evropské unie a třebaže již dnes není jejich ekonomika pravým „tygrem“, stále mohou srovnávat, jaký hrubý domácí produkt, jakou nezaměstnanost, jaké příležitosti měli předtím a dnes. Pokud Česká republika vstoupí do Evropské unie, otevřou se nám dosud nevídané finanční příležitosti, především z tzv. strukturálních a kohezních fondů EU. Čerpání z těchto fondů se však přímo váže ke strategickému plánování: těžko získáme grant, pokud náš záměr nebude v souladu s místně platnou rozvojovou strategií. A o to hůř to půjde, když žádná místní rozvojová strategie neexistuje.
Rádi konstatujeme, ž tomto ohledu je Český Krumlov výjimečným městem. Z popudu prvního starosty města Ing.Vondrouše začal v Českém Krumlově již v roce 1995 vznikat strategický plán rozvoje města. Jen málokdo si tenkrát uvědomoval, k čemu to může v budoucnosti sloužit. Dnes, v probíhajícím procesu evropské integrace, to zpochybňuje málokdo. Město a ve městě působící organizace již dnes začínají využívat všech možných „evropských“ fondů-a všichni zjišťují, že jim v tom dosavadní strategický plán velmi pomohl. Mimochodem, nebýt strategického plánu rozvoje města, nedrželi byste v ruce ani tento Zpravodaj!.
Strategické plánování ale jistě něco stojí-v našem případě to znamená výdaj z městské pokladny, u něhož není rovnou zřejmé, jaké konkrétní výhody přinese. Lidé s „černobílým“ chápáním světa mohou samozřejmě požadovat, aby každý výdaj města přinášel hned a okamžitě přínosy. To ale strategické plánování neumí: jde o běh na dlouhou trať. Rušit strategické plánování by však bylo velmi neprozíravé. Bylo by absurdním krokem rušit něco, co dnes jiná města v potu tváře teprve začínají vytvářet!
Českokrumlovský strategický plán poněkud paradoxně trpí tím, že byl mezi prvními. Mezitím totiž z popudu vlády a vedení Jihočeského kraje vznikly jiné strategické dokumenty, například Program rozvoje Jihočeského kraje, Regionální operační program či Národní rozvojová strategie. Chtě nechtě se v Českém Krumlově těmto „nadřazeným“ programovým materiálům musíme přizpůsobit. Je to důležité především proto, že programové dokumenty na úrovni kraje budou zásadními pro budoucí čerpání evropských fondů. Ale neznamená to, že musíme českokrumlovský strategický plán zahodit: právě naopak. V Českém Krumlově máme díky několika letům strategického plánování výhodu v tom, že dnes můžeme k poněkud obecným formulacím krajské strategie přiřadit zcela konkrétní záměry a úkoly. Jde jen o to vzít stávající strategický plán rozvoje města a „přilepit“ jej ke krajským a národním strategiím.
Redakce (ICOS Český Krumlov)
